SELA-ARCO ČERVENEC 2001

      ***   Sezóna v plném proudu,forma v podstatě na vrcholu /řekl by klasik/ chtělo by to něco pořádného,něco většího,prostě něco...  ***

     Už ani nevím kdy přesně,prostě jednou,když jsme po náročném tréninku na stěně přemítali proč nám slabším to leze hůř než těm lepším a zda li jít do hospody nebo jo,přišla do řeči letní dovolená a prostě jako kam a kdy a vůbec proč.
Osádka vozu byla v podstatě jasná /Robert,Zdeněk,Aleš,Olda/,termín taky
/svátky v červenci/, teď ještě kam.Padaly návrhy jet na feraty do Dolomit,zkusit vylézt něco lehkého na Tre Cime nebo Tatry.Ovšem lidé míní a osud mění.Za týden jsme už věděli že Aleš má promoce,Robert nedostane dovolenou a Olda se Zdeňkem ji už mají nahlášenou.Všechno je jinak,všechno změnit.Už na jaře se vzpomínalo na Dolomity a na lezení ve sportovních sektorech masívu Sella, navíc Míša už tam byla a ví kdo by půjčil průvodce.Tvoří se nová osádka, nové cíle,termín odjezdu zůstává stejný-29.7.2001. Vyjíždíme ve 12.30 hod ze Staré Vsi,zastavujeme ve Vyškově na oběd a fičíme směr Mikulov.Kvůli stávkujícím rakušanům jsme pro jistotu zvolili cestu přes Vídeň.Hranice překonáváme bez potíží i když jsme měli strach z prohlídek kvůli BSE,náš jídelníček by asi utrpěl velkou újmu a nějakého výmyslu o finančním limitu.Hodinu po půlmoci jsme na místě a unaveni se ukládáme k spánku.
# DEN PRVNÍ #
Sobota 30.6. 2001
     Ráno vstávám brzy a samozřejmě jako první.Jdu se projít a zavzpomínat na loň- ský rok,chci se podívat zda-li ty nechutné převisy a pod nimi medvědo-svišti jsou na svém místě.Ovšem malý problém,letos je trochu více vody než loni a potok,který odděluje danou oblast se nedá překonat. Následuje malá procházka,
která se mění v delší procházku,zato na jejím konci jsem odměněn vytouženým cílem.Pře-visy jako kráva,nádherné cesty, místy uměle dotvořené vše skvěle odjištěno.I tlusté sviště jsem při jejich ranní procházce zastihl.Cesta zpět už byla snažší,potok se dal na několikrát přeskočit.Po návratu jsou všichni vzhůru. Míša se stále nemůže zorientovat a neví kde leží sektory kde už jednou lezla,bere- me si na pomoc mapu a průvodce a konečně nalézáme to co hledáme.Po krátké snídani vyjíždíme do sektoru FREA-RECHTER PFEILER. Jsou zde více-délkové cesty s nádherným výhledem do údolí.Při lezení je mi však neustále zima.
Pořád se honí mraky,fouká vítr,mám zmrzlé prsty, takže si nemůžu vychutnat lezení po krásných dírkách a spárkách.Zkrátka nic pro zhýčkaného skalkaře,toto jsou hory.Po přesunu na odpočívadlo kde spíme se počasí ještě více horší.Rychle dojídám večeři a uháním stavět stan,naneštěstí zjišťuji že tento výlet se budu muset obejít bez upevňovacích kolíků,které zřejmě zůstaly doma-tam je jim dobře.Půjčuji si alespoň 3 kolíky od Michaly.Sotva jsme naházeli do stanu spacáky spustila se řádná bouřka s kroupama.V mžiku je zem pokryta vrstvou bílých lískových oříšků a vítr nám neodnáší stan jen díky tomu že ležíme v něm.S obavou vzpomínám na lezce,které jsem ještě před deseti minutami viděl v protější stěně asi v 10-té délce.
# DEN DRUHÝ #
Neděle 1.7. 2001
První po čem jsem se pídil,když jsem ráno vylezl ze stanu bylo počasí. No nic moc. Obloha zatažená vane studený vítr,na stěnách jdou vidět mokré flákance od  deště. Při snídani padnou první kacířské návrhy na útěk do Arka,právě z mých úst.Při představě dalšího zkřehlého dne stráveného v malých lezečkách zavěšen někde na mokrém štandu mi moc nechutná.Padá zatím kompromisní řešení,že zajedeme pod stěnu a pak podle místní situace se uvidí.A vidělo se,stěna byla na několika místech zcela mokrá,což by tak ještě nevadilo,ale blížící se další hradba tmavých mraků nás přiměla v poledne opustit Dolomity a vydat se směr Lago di Garda.

     Přijíždíme do  Arka.Panuje zde pravé letní počasí-oskar pere jak sedlák cepem.Neztrácíme čas a hned jedeme doMassone.Vpodstatě se znovu rozlézáme je zde úplně jiné lezení,zkoušíme některé cesty,které už známe z minulých návštěv, ale moc nám to nejde.K večeru se jdeme projít do Arka,podívat se po obchodech a do kempu na počasí.S počasím to vypadá výborně,jen doufám že mi vystačí opalovací krém a maglajz.Odjíždíme na odpočívadlo do vesničky DRO kde hodláme strávit dnešní noc.

# DEN TŘETÍ #
Pondělí 2.7. 2001
     Vlahá letní noc proběhla velice klidně a nad ránem se do našeho provizorního kempu přistěhovali ještě další češi.Ráno zjišťujeme že je to jeden lezec-surfař  a jeho dvě přítelkyně,všichni z Brna.Po snídani odjíždíme na pláž do vesničky Torbole,protože na tomhle slunci ve stěně se rovná hotové sebevraždě.Takže se alespoň zchladíme,voda však jako led,tři tempa tam a tři zpět zvládnou jen ti nejotužilejší z nás.Čas utíká rychle,procházka po Torbole,delší vycházka podél jezera na "placku",kde zavzpomínám na mé první návštěvy,kdy nás sebou brali do Itálie surfaři.Asi ve čtyři odpoledne se přesouváme do Naga,našeho dnešního lezeckého působiště.Slunce sice ještě dost pálilo,alespoň jsme byli ve skalách sami a vybrali si nerušeně ty nejhezčí cesty v oblasti.Trošku jsme s Richardem podcenili pitný režim a po čtyřech cestách jsme vysušení jako tresky,balíme a sestupujeme k autu.Druhá dvojka na tom nebyla o moc lépe a dorazili za chvíli po nás.Odjíždíme do Dro a při večeři se domlouváme že zítra musíme lézt někde ve stínu jinak leknem.  
# DEN ČTVRTÝ #
Úterý 3.7. 2001
     Volba padla na oblast LA GOLA jejíž sektory leží v kaňonu poblíž jezera Toblino.Tuto oblast jsme na jaře jen navštívili,lézt zde budeme všichni poprvé.
Byla to dobrá volba,stín a pěkné cesty nám byly odměnou za poměrně dlouhou cestu autem.Dokonce jsme všichni zdolali cestu za 6c na OS.Byla totiž velice nadhodnocena a při kontrole v průvodci v RED POINTU se ukázalo že je za 5c.Unaveni se večer vracíme do Dro a na zítřek plánujeme odpočinek.Při večeři si domlouváme s brňákama na zítřek návštěvu picérie v Nágu a po dopití posledních radegastů dovezených z domů jdeme spát.
# DEN PÁTÝ #
Středa 4.7. 2001
REST DAY
     Ráno nikam nespěcháme.Volný den trávíne procházkou v Arku.Zašli jsme na hrad,do botanické zahrady navštívili supermarket a doplnili zásoby.Pro jistotu jedeme do Nága ověřit otvírací dobu picérky a protože nás budou brňáci čekat až za hodinu chceme nějak zabít čas.Do oka nám padne šipka s cedulkou CASTEL.Míša s Ivem jdou navštívit pekárnu a já s Richardem následujeme šipku.Asi po třech stech metrech naráříme na velkou kamennou stavbu,okolí upravené,zábradlí,lavičky."To bude asi ten kostel,pěkně ho opravili".Obcházíme stavbu ze všech stran."Hele v tady se svítí","to vypadá že tady někdo bydlí,než že je to kpostel".Chlapec který si hrál na zápraží,když jsme vyšli z poza budovy na nás vyjeveně koukal."No nic prošli jsme se italošům po zahradě a teďka kde je ten kostel".V dáli na kopečku vidíme nějakou zbořeninu.Po chvlce váhání vyrážíme.Odměnou za zdolaný kopeček nám je nádherný výhled na jezero Garda.Pravda z kostela moc nezbylo,ale rozhled stál zy to.I večeře stála za to.Po šťastném shledání v Torbole,jsme se sepolu z Petrou,Martinou a Křeťou přesunuli do picérie v Nagu.Pak vypukl sice skromný,ale přece jen hodokvas.Pica byla skvělá a víno silné.Po né vždy vydařených večeřích,které jsme konzumovali v minulých dnech velmi vítaná změna.
# DEN ŠESTÝ #
Čtvrtek 5.7. 2001
     I tento den jsme se rozhodli strávit v Nagu. Po dnu odpočinku a dobré večeři by se daly očekávat i dobré výkony.Né každému se však dařilo jak by si přál.Míša podávala svůj standard,bylo však na ní vidět,že leze v čím dál větší pohodě a že lze očekávat výkony.Podle výčtu vylezených cest by se dalo říci že se Olda vyšvihl k famozním výkonům.Byly to však cesty,které už znal a v jediné cestě,kterou lezl poprvé odsedl.Jeho chvástání,že si nechá Esodo až si bude jistý OS nebylo naplněno.Richard se dnes neprobudil do růžového dne,začal sice dobře,ale od cesty NEVERMORE /6c+/,kterou je třeba nacvičit /v naší výkon-nostní kategorii/ se už jen trápil.Ivo,který byl po delší pauze znovu na skalách,se v podstatě celý týden rozlézal,ale ztracená forma se pomalu vracela.Při cestě do Dro jsme se zastavili v Arku a prošli lezecké obchody.Zamýšleli jsme si koupit dobrou karabinu se zámkem,ale ceny nebyly tak příznivé jako na jaře nebo na podzim a tak z koupi sešlo.Večer ztrávený klasicky u vínka a v přátelském pokecu s brňákama-vlastně s brňákem /holkám to bylo šumafuk/,o tom kde už jsme všude lezli a kde bychom chtěli ještě lézt,utekl jako voda.
# DEN SEDMÝ #
Pátek 6.7. 2001
     Ráno jsme ještě netušili že to bude náš poslední lezecký den v Itálii, alespň pro tentokrát.Po snídani,při které někteří z nás dojídali poslední zbytky proviantu z domova,jsme vyrazili do Massone. Dnes jako by se karta obrátila.Richard lezl v maximální pohodě a podal skvělý výkon na závěr LA CURA DELLA 6c OS,pak ještě zkoušel 7a,ale jen AF. Olda se trápil hned od začátku a psichický blok
/strach z drškopádu/ ho nepustil v LA CUŘE na OS.Míša,LA CURA v pohodě RP a na závěr třikrát po sobě atakovala cestu MANGIA CACCA 7a,nebylo jí však dáno,naposledy spadla v posledním kroku,chybělo opravdu jen málo.Zcela vyčerpáni lezeckými výkony a sluncem jsme se během dne rozhodli že již dnes vyrazíme k domovu.

Navštívili jsme ještě supermarket,nakoupili jídlo na cestu a dárky v podobě láhví dobrého italského vína a jiného alkoholu.Odjeli se rozloučit se spolunocležníky z Brna a vyrazili.Cesta proběhla v klidu,jen malé zaváhání ve Vídni,které bylo rychle napraveno a zhánění české desetidenní dálniční známky ji malinko narušilo
a v 07.30 dne 7.7.2001 vystupoval Olda doma ve Staré Vsi.

Zpět